MATKA* (1750) Minaříkova rodina v Javorníku měla u lidu a faráře rozdílnou pověst: sousedé si jí vážili jako jedné z nejpoctivějších a nejlepších, a nikdy nebylo mezi ní a kterýmkoliv rodem z Javorníka rozbrojů; farář z Velké ji však pokládal za živel nebezpečný, nespolehlivý. Život nebyl, pravda, lehký. Těžce zápasili o skývu chleba a pracovali denně často více nežli 16 hodin, buďto na panském nebo na svém, nebo na obojím. V lese nebylo nad ně zdatnějších dře- vařů; věděli, jak mají kmen porazit, a kudy bude padat, aby nepoškodil podrostu a nepřerazil některý sousední strom. Někdy bývalo dokonce v jejich okolí i veselo, nezvyklý to zjev v tehdejší době. A nade vším zářila jakási vnitřní vyrovnanost a jistota jak Minaříka samého, tak jeho ženy i jejich obou synů. Ale nábožensky byli v očích fary ztraceni. V kostele se ukázal jen tu a tam někdo z nich jednou za rok. Často nebyl doma z mužů žádný, právě když se sloužila mše a církev očekávala své syny před oltářem. Zasvěcenci věděli, že právě tehdy Minařík otec nebo Minaříci synové byli za hranicemi v Příteři v kostele luterském. Nebylo to daleko od Javorníka, ani ne čtyři míle cesty; ale kdo má ujít za jeden den mil osm a druhého dne nastoupili těžkou tělesnou práci, jistě cítí únavu. Mi- 92 naříkové jí nikdy nepociťovali. Naopak, nastupovali
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3