souzen jen pro nedovolené přestoupení hranic a ne jako kacíř zemí českých. A druhého dne odváděl opět vojenský průvod Čejku k slovenským hranicím. Téměř současně byl ve Skutči pohřeb. Starého Čejku vyprovázeli na hřbitov. Nad otevřeným hrobem stál Matouš se svou Marií, podpírajíce starou matku. A v té chvíli hleděl od slovenských hranic nazpět k Moravě a Čechám Josef Čejka. Má se vrátit a znovu pokusit o shledání s otcem? Přemýšlel hluboce. Před jeho zrakem šla Českomoravská vysočina s jejími zamlženými políčky a hlubokými lesy a dalekými rozhledy. Vzpomínal i na Proseč a krátký sen lásky s Aničkou. A na druhé straně viděl svůj mlýn a vedle něho dřevěný kostelík, kde se zpívalo ze starých bratrských kancionálů a četla bible Kralická. Povzdechl a zašeptal: „Nedal jsi mně, Pane Bože, dojiti cíle. Ale věřím, že se se svými drahými ještě jednou shledám, až pokyneš mně k návratu z této pozemské pouti.“ A dal se cestou na jihovýchod. Do ciziny, jež byla jeho novým domovem. Byl den říjnový a chystala se zima. 91
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3