Mužové poslouchali. Někteří — odněkud z okolí Velké a Javorníka — zřejmě byli spokojeni. Strážničtí odporovali. „Snad nechceš říci, že je katolická víra špatná?" „Věříte obrazům a škapulířům? Nemá býti slovo Boží víc nežli slovo nějakého kněze, který nežije podle Božího zákona?“ V hospodě nastala vřava. „Uráží svátou církev! Hospodský, ty to dovolíš? To si odpykáš!“ Hosté z Velké a Javorníka se vytratili a přišel rychtář s obecním drábem. „Kdo jsi a co tu děláš? Půjdeš se mnou!" V obecní šatlavě dali neznámého do klády. Ale nepomohlo to; vězeň se rozčilil: „Vy všichni jste v temnotách, a Bůh mně dal zvěstovat vám světlo. Nenapravíte-li se, jistě zahynete, protože přijde den Páně, den strašného soudu, ve kterém nevěstka Babylonská bude zkažena. Jako proroci za starých časů varovali lid, i já vás musím varovat a napomínat k pokání... Nemyslete, že vás nemám rád. Jsme všichni bratři jedné rodiny. Ale nenávidím útisk, otroctví a tmu...“ Rychtář se zděsil nad těmito slovy, a druhého dne spěchal posel do Strážnice se zprávou, že byl chycen zatvrzelý kacíř, který vede rouhavé řeči. A ze Strážnice přišla zpráva, aby rychtář poslal vězně pod bezpečným průvodem do Brna, kde o něm soud rozhodne. Aby byl průvod naprosto bezpečný, posílá se do Kněžduba voják, který zatčeného do Brna dopraví. 87
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3