Na shledanou a Pán Bůh buď s Vámi — líbám Vás na tváře a na ruce.“ Čejkovi seděli nad listem dojati. To jim píše Josef? Ona láska, kterou znovu a znovu dává najevo, to jest on. Ale to ostatní — tak nemluvíval nikdy. Co divných slov a průpovědí jest v jeho listu! Jaká to změna se s ním stala od chvíle, kdy se s nimi loučil! Šejnoha vysvětluje: „Nesmíte se zarážeti nad tím, jak Josef píše. Všecko, co píše, jest ovanuto Božím duchem, a jsou to samé vzpomínky na Písmo svaté, které doma nesměl čisti. Na Slovensku se mu dostalo plného světla. Vidíte, jak jest pevný a šťastný. Chtěli byste, aby se vrátil domů do tohoto otroctví a byl nešťasten?“ Oba manželé naráz odpověděli: „To nikdy, to nikdy, drahý sousede. Jenom se nám zdá, že tak, jak píše, spíše mluví farář nežli mlynářský. Jaká to je změna, jaká změna! Ale Bohu chvála za všechno, jen když je živ a když se mu dobře daří! A jak se ti máme odvděčit za to, cos nám přinesl?“ „Nepřinesl jsem to já, přinesl to tajný bratr ze Slovenska. Jemu musíme děkovat, a především Pánu Bohu, že jej chránil v mnohých nebezpečích, aby list doručil. Má ještě dalekou cestu před sebou, nejen v Čechách, ale zase nazpět na Slovensko.“ Čejka se obrátil znovu k Šejnohovi. „Musím tě prosit, sousede, za odpuštění. Často jsem ti v myšlenkách křivdil, že bys nemusel smýšlet, jako smýšlíš. Ale vidím, že je v tobě a Josefovi 80 cosi, co nám schází. Jste pevní jako skála — a to
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3