poklade můj nejvzácnější, který je ode mne tak vzdálený! Oznamuju Vám, že jsem živ a zdráv a že se mně stala veliká milost od Hospodina, protože mne vychvátil z propasti hluboké, když jsem od Vás a z našeho domu musel utíkati jako pronásledované zvíře. Ale Bůh se nade mnou smiloval a překazil všechny nástrahy nepřátel, takže moje noha šla po pevné cestě až dosud. Když jsem se s Vámi loučil, měl jsem jen jedno přání, abyste Vy za mne nebyli pronásledováni pro pravdu, kterou jsem poznal. Dobří lidé a bratři u víře se o mne postarali, takže jsem šťastně přešel až sem na Slovensko. Kdybych Vám mohl vyprávět, plakali byste nad tím, jak se mne ujímali bratři u víře, kteří jsou sami pronásledováni. Šel jsem napřed na Moravu a u Jimramova jsem už viděl, že mně Pán Bůh neopustí. Nikde jsem netrpěl nedostatku, ale strachu bylo dost, abych sám neupadl do rukou drábů a nepřivedl do neštěstí ty, kdo mne chránili. Šel jsem přes Olešnici, potom k Novému Městu, pak k Velkýmu Meziříčí a odtud na Brněnsko; tam se mne ujali bratři v Nosislavi a v Kloboukách. Z Klobouk mne zavezli až k Hodonínu a tam jsem již přešel až do Holiče a ke Skalici. Často na Vás vzpomínám, jaké musíte prožít pronásledování, ale všechno přichází z rukou Páně. Oznamuji Vám, že mně Pán Bůh požehnati ráčil. Jsem zdravý a dělám ve mlýně, jako doma. Děkuji 0ánu Bohu za všechno, ale nejvíc za to, že mně ukázal již celou pravdu. Máme tady svůj kostel a těšíme se ze slova Božího svobodně, žádné pře- 78 kážky se nám nedělají, a když se každého dne mod-
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3