aby vás neuvedl do neštěstí, kdyby posla dopadli. Včera v noci jsem dostal tento list — a dovedeš si představit, jak jsem Pánu Bohu děkoval, že vyslyšel naše modlitby. Přináším ti zprávu a vím, že mne nezradíš. Teprve potom se Čejka uklidnil a vřele stiskl Šejnohovu pravici. „Jak to sdělíme matce? Ta radostí zemře!“ „Musíš ji připravit. Mnoho radosti podtíná člověka právě tak jako mnoho žalu.“ „Matko, pojď sem, mám něco pro tebe, nad čím budeš mít velikou radost“, volal Čejka do kuchyně. Matka vstoupila do světnice. Snad za svého života neviděla tak jasné tváře mužovy, jako nyní. Její hlavou cosi zasvítilo, zahřmělo jako veliká naděje, ale neodvážila se domyslet. „Radost, — — — muži — — co to může být — — — ? Pro nás, kteří jsme tolik protrpěli nevinně...!“ „Co by ti připravilo největší radost, matko?“ „Ty se ptáš? Ty nevíš, co to jest? Muži, netrap mne a řekni mně, co to jest----------Jest to to, co myslím já, zač se modlím a nač denně vzpomínám?“ „Drahá duše, jest to to: Pán Bůh nás vyslyšel. Dostali jsme dopis od Josefa.“ Čejka uchvátil ženu do náruče, když radostně vykřikla a sepjala ruce: „Milostivý Bože, Tobě děkujeme za všechno!“ Teprve za chvíli rozložili list, který držel Čejka ve svých rukou. Bylo ticho jako v kostele, když četl: „Milovaný tatínku a matičko má drahá, ruce Vám líbám a přeju od Pána Boha všechno nejlepší, 77
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3