a potají pomáhají skrytým souvěrcům v Čechách. Modlili se za vítězství víry a za neohroženost... Druhého dne večer ještě jednou Josef pobyl u Dvořáků. Dali mu na cestu chléb, máslo, a Dvořák vtiskl Josefovi do ruky několik stříbrných mincí. „Budou ti na prospěch, kdybys měl býti v nouzi.“ Litomyšlský Lukáš se nemálo podivil, když uviděl ztrhané rysy mladého Čejky, a ještě více žasl nad tím, co všechno se zřítilo na srdce tohoto mladého bojovníka za pravdu Boží. Již od prvního setkání s Čejkou si Josefa zamiloval a často na něho vzpomínal. Nyní viděl, že jej Bůh sesílá, aby pomohl jeho uštvanému srdci a zachránil ho před zkázou. „Octl jsi se, drahý Josefe, jako Daniel v jámě lvové. Ale pamatuj, že ruka Hospodinova není ukrácena, aby nemohla pomoci. A spoléhej, že to všechno jest jen Boží cesta, abys osvědčil svou víru, jako se zlato osvědčuje v ohni. Jest nás mnoho a jistě Pán Bůh tě povede tak, abys okusil bratrské lásky a pomoci ve svém soužení.“ V noci uvažovali, kam by se měl Josef obrátit. Jeho srdce tíhlo k Sasku, které není tak daleko. Ale Lukáš varoval. Měl zprávy, že dozor nad hranicemi byl v posledních měsících zostřen. Mnoho lidí ze Sloupnice a z Čermné přecházelo do Sas, a vrchnostem šlo o to, aby neztrácely pracovní síly. Jiti do Žitavy jest nyní nebezpečno, a Josef by snadno upadl do rukou pronásledovatelů. Je také pravděpodobno, že bude vrchní rychenburský podávali zprávu všem vrchnostem v pohraničí a také 71
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3