Nebylo potřebí, aby syn sdělil, jak pořídil. Jeho tvář to řekla sama, a bolest Čejkova byla ještě větší, když Josef vyprávěl podrobnosti ze své návštěvy na kanceláři v Rychenburku. „Synu, synu, cosi mně říká, že na nás přicházejí těžké zkoušky. Budeš viděti, že vrchní poštve faráře — a nevím, co nám budoucnost přinese... Ale nehněvám se na tě. Pánu Bohu poručeno!“ Za týden přiběhl do mlýna posel od Šejnohy. Ve Skutči jsou drábi, aby odváděli mladé muže na vojnu, spletli se a přišli k druhým Čejkům. Hledají Josefa. Jest prý na náměstí zběh lidu, jeden se hašteří s druhým, ale drábi budou zde co nevidět. Josef smrtelně zbledl. „Tatínku, maminko, musím utéci.“ „Ale kam, drahé dítě?“ „Pán Bůh mně cestu ukáže.“ Josef zmizel někde ve mlýně a za okamžik byl nazpět. „Pán Bůh buď zde s vámi á dej, abychom se ve zdraví shledali! Tatínku, můžete býti bez starosti, knihu si béřu s sebou!“ Vrhl se do náruče otcovy, potom matčiny, políbil bratra, a znova se vrátil k otci a matce, zlíbal jejich ruce — a poroučel je do ochrany Boží, děkuje jim za všechnu lásku, kterou doma prožil. Když vyrazil ze mlýna, ještě jednou se poohlédl na rodný dům. Ale od městečka se blížil hluk. Josef se skrčil a úvozem pádil k lesu. Když přišli drábi, našli Čejkovu rodinu uplaka- 68 nou, ale pevnou.
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3