stiskl pěstě a děl: „Zde máme toho starého nepřítele, který by nás chtěl zkazit. Na šíji nám stojí a ještě bijí biči uzlovatými. Duše nám berou a zo- tročují tělo. Hospodine, jak dlouho nám dáš trpěti? Do kdy bude na nás doléhati prchlivost Tvého hněvu?“ Anička smrtelně bledá mlčela. Bylo jí neskonale líto Josefa a obdivovala jeho pevnost, když slyšela jeho slova: „Nikdy jsem nemyslel, že mne Pán Bůh bude tak těžce zkoušeli. Ale nepovolím, i kdyby se celý svět vzepřel proti mé víře ve Spasitele! Aničko, neboj se o mne!Tobě zůstanu vždycky věrný, i kdybych měl zůstati svobodným... A nebojte se,pravdě, kterou mně Pán Bůh svěřil, nezpronevěřím se nikdy.“ „Ale neznáš vrchního. Když tě tak odmítl, jistě má s tebou černé plány... Což kdyby — —“? a starý Dvořák ani nedomyslil, co všechno může vrchní učiniti. Může jej nutiti ke sňatku s dívkou temnářskou a pověrčivou... Odepře Josef? A co se stane potom? „Nikdy nezaprodám své víry! Modlete se za mne, aby mne Pán Bůh posiloval.“ Políbil Aničku přede všemi, podal jim ruku a ještě jednou na ně pohlédl, když se obracel na cestu ke Skutči. Doma byl očekáván netrpělivě, a otec byl pln úzkosti. Znal nálady vrchního a obával se, že snad Josef místo svolení ke sňatku dostal několik dní šatlavy. 67
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3