Josef se zarazil. Bylo viděti, jak zápasí sám v sobě. Má prozradili otci, že tato otázka jest u něho dávno rozřešena, a že jest tam, kde ho nikdo z rodiny netuší? Vážnost otcova ho zarazila. Má zraniti otce a říci pravdu — nebo si ponechati tajemství pro sebe? „Tatínku, musím se vám přiznati------ já jsem nezapomněl na tu knihu, co jsem našel pod střechou ------a chci býti upřímný... Nebojte se, není to kacířství, je to čistá pravda Boží — a chci býti upřímným křesťanem, jak mně to káže sám Kristus ve svém slově... Budu choditi do kostela, jako dosud, ale v mém srdci je to jiné. A Anička... je téhož přesvědčení, jako jsem já...“ Hlava Čejkova hluboko klesla. Toho se nenadál, a tajemství Josefovo bylo příliš těžké, aby pod ním neklesl. Až dosud žili v míru a pokoji — a nyní to vše má býti rozvráceno! A Josef přivede do rodiny ženu, která ho bude podporovati v jeho cestách... Kacíři jsou tvrdí------a zvláště v Proseči se misionáři marně namáhají, aby je obrátili k svaté církvi... A zase myslel na Josefa. Tento hoch je krev z jeho krve. Nezměnil se k horšímu od té doby, co se ho zmocnila ona osudná kniha z podstřeší. Jeho píle se zvýšila, byl skromný ještě více nežli dříve, lásku svou prokazoval tisícerými pozornostmi, pečoval o otce a matku ještě více, nežli dříve... A vždy se vracel v hovorech ke svým předkům. Nyní starý Čejka pochopil! Co má dělat? Jak se má rozhodnout? 61
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3