a není to hezké, že se se svým plánem nesvěří, ale jest to lepší, než aby vyhledával nebezpečnou společnost. Tvář Čejkova se rozjasnila. „Také jsme byli mladí a v letech Josefových jsem již pošilhával po Marii... Snad si Josef vybere dobře — a dřív se se mnou poradí. Je to rozvážný hoch. Jistě mně nezpůsobí starostí!“ S tím se rozešli. V neděli se Josef hned po službách Božích počal vypravovati z domu, ačkoliv ještě nebylo poledne. Půjde prý do Proseče, podívat se ke známým. A vrátil se pozdě večer, když již byla ve mlýně tma a všichni odpočívali. Jen otec bděl a hlavou potřásal. Co se to děje? Druhého dne Josef sám otevřel cestu k důvěrnému hovoru. Na otázku otcovu, kde byl, vyprávěl, že dochází k Dvořákům v Proseči. Je to řádná rodina a mají dceru Annu... Otci jakoby spadl těžký kámen se srdce. Ale jen na okamžik. Bylo přece známo v celém kraji, že Proseč jest místo, zamořené kacířstvím. Což kdyby Josef zapadl právě do rodiny tajných evangelíků? „Víš, synu, že jsem ti nikdy nebránil v ničem, co bylo dobré. A přeji ti, abys volil dobře. Ale rád bych věděl jedno. Zdalipak jsi se přesvědčil, jak jest to u Dvořáků s jejich věrou? Proseč nemá dobré ‘pověsti — je to místo plné tajných evangelíků. Což kdybys přivedl do naší rodiny tajnou 60 evangeličku? Do jakého neštěstí bys nás uvedl?“
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3