nikdy nebylo na něm viděti únavy. Ano, někdy se vypravil i do Proseče a do Krouné. Znal pomalu celý kraj a nabyl samostatnosti a jakési určitosti. Čejka nechápal, co se děje s jeho synem. Až jednou starý Dočkal mu naznačil cestu. Šli s Čejkou s pole a Dočkal sám začal o Josefovi. Vidívá ho, jak jde přes pole, a vrací se někdy až hodně pozdě večer. Inu, mladí lidé — a Josef přichází do let, kdy se musí ohlédnout! po budoucí družce života... Nebyli jsme jiní. Jen aby volil dobře a nepřivedl si nevěstu, jež by se nehodila do Čejkovy rodiny! Čejka se zarazil. Pojednou počal tuši ti, co se děje a čeho dříve neviděl. Proto tedy ony časté návštěvy Josefovy kamsi za Skuteč! Ale ulehčilo se mu, když vzpomínal, že měl jiné obavy. Josef jej přemluvil, aby nalezenou knihu na faře neodevzdávali. Otec váhal, ale když viděl prosebné oči synovy, ano slzy, nemohl mu toho odepříti. Sám se do knihy nepodíval, protože se nezbavil strachu před následky nedovolené četby. A Josef s radostí se chopil jeho ruky, když viděl otcovu povolnost, a slíbil, že knihu skryje sám tak, aby na ni nikdo nepřišel. Otec se již obával, že časté cesty Josefovy jsou následkem této četby. Byla by to pohroma pro rodinu a především pro Josefa samého, kdyby měl upadnouti do společnosti tajných evangelíků; Čejka se neodvažoval je souditi, ale viděl jasně, že by spojení s nimi znamenalo pro Josefa zkázu. Náznaky Dočkalovy byly mu ulehčením. Tak tedy Josef se ohlíží po nevěstě! Jest sice mlád, 59
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3