a zaslzel, když vylíčil Komenského a jeho péči o rozptýlené stádce. Josef žasl nad tím, co slyšel: ještě před 20 lety byl ve Sloupnici tajný kazatel evangelia, každého roku přicházel některý z ciziny nebo ze Slovenska, aby „skryté semeno“ posílil, na Liío- myšlsku jest na tisíce vyznavačů pravdy Boží — a musíme se jen modliti, aby přišla zase svoboda slova Božího... Král švédský o nás ví a jistě lid Boží neopustí. A na konec bude Babylon církve přece přemožen. Jen je nutno býti věrným, opatrným a opravdovým křesťanem. Čejkovi zářily oči. To byl svět, který tušil a po kterém toužil, ale jehož dosud neznal. Jen jedno mu ještě scházelo: aby měl jinou knížku, která by ho sílila, když odevzdá knihu, nalezenou ve mlýně, jejíž titul ani nezná... Lukáš pohlédl na Šejnohu, a co četl v jeho očích, uspíšilo jeho rozhodnutí. Odešel na okamžik, a když se vrátil, držel v rukou malou knížku. Čejka ji přímo uchvátil z jeho rukou a četl nápis: Duchovní poklad... „Co stojí?“ „Peníze mně dáš, až budeš moci. Stojí 6 grošů. Ale přeji ti, aby ti byla skutečným duchovním pokladem.“ Na konec se rozloučili modlitbou. Tak modliti se ještě Josef nikdy neslyšel. Cítil cosi neznámého ve svém srdci, a když podal Šejnohovi a Lukášovi ruku, byl to stisk díků za vše, co přijal. Lukáš propouštěl Josefa s požehnáním: „Bůh ti dej, Josefe, abys pokračoval na své cestě a stal 57
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3