příjemná. Otec se uklidnil, že s Josefem půjde i Šejnoha. Ten tam chodil často a nikdo se neptal po příčině. Byla to krásná cesta. Skuíeč jest odloučena od světa a Litomyšl znamenala svět pro sebe s velikým chrámem, zámkem, krásným náměstím a bohatým podloubím. Josef však hovořil se Šejnohou o něčem jiném. „Dovedu tě dnes, Josefe, k tajnému bratru; tam uvidíš, čeho ještě neznáš.“ Od náměstí zabočili nalevo trochu do stráně a vešli na poboční uličku. Šejnoha jen potichu upozornil: „Zde býval náš bratrský sbor. Tady naši otcové vzývali Boha v duchu a v pravdě beze všech přídavků lidských...“ Stanuli před malým domkem. Když vstoupili do světnice, Šejnoha uvedl Čejku k Lukášovi. „Přivádím ti, bratře, nového bratra, kterému Pán Bůh dal světlo bez přičinění lidského. Je to mladý Čejka ze Skutče. Jeho děd byl věrným vyznavačem evangelia, ale otec nepoznal pravdy, protože Bůh povolal děda náhle na věčnost.“ A Šejnoha vyprávěl, co se stalo při přestavbě mlýna ve Skutči, jak mladý Josef touží po pravdě a nemá knih, které by mu posloužily... Den, který Josef prožil v Litomyšli, byl pro něho zjevením. Lukáš znovu a znovu vyprávěl, co bylo v Čechách. Začal o mistru Janu Husovi, o husitech a Jiříku z Poděbrad, potom přešel na Jednotu bratrskou a její dějiny v Litomyšli, na utrpení 56 pobělohorské, na hrůzy poprav a pronásledování;
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3