Vzpomínají s otcem. Ten vypráví, jak ještě jeho děd měl nesnáze s farářem, protože prý nebyl pravověrný katolík. Kniha pochází jistě z dob, kdy na zemi dolehl zákaz čisti takové spisy... A jejich praotec ji chtěl zachránili, skryl ji, a snad neměl možnost dáti o tom zprávu svým dětem... Otec a syn uvažují. Mají knihu odevzdali? Otec radí, aby tak učinili. Mládí jest však zvídavé a odvážné. Ponechají si ji, podívají se do ní, snad se dovědí něco o svých předcích, — a potom ji odevzdají, když bude potřeba, panu páterovi na faře. A zase přešla zima a na Skuteč hleděl nový mlýn. Stál mnoho práce a potu, mnoho pomoci přátel, ale nejhorší bylo již překonáno. Čejkovi měli novou střechu nad hlavou. Jen jedna starost je tížila. Byl to dluh, který si udělali, ač se jim dostalo s mnoha stran pomoci. Vzpomínali na své přátele. Zvláště jeden byl blízký. Byl to Šejnoha. Málomluvný, nebyl přítelem mnoha lidí v městysi, měli jej v podezření, že je tajným kacířem, farář u něho dělal často prohlídky, ale nikdo nemohl proti Šejnohovi nikdy říci slova nepoctivého. Neoplýval bohatstvím, byl však vždy ochotný k pomoci každému, kdo se octl v nesnázi. A Čejkovi často hovořili o tom, jak časně ráno přicházel, pracoval na stavbě, aby potom šel na své pole nebo na panské, a večer se zase přihlásil, co prý má zítra dělati. Zvláště Josef byl Šejnohou zaujat. Zdálo se mu, že jest jiný nežli ostatní skutečtí lidé. A cosi mu pravilo, že on to je, který mu může pomoci na křižo 53
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3