kého díla. I sám farář jej těšil. Vždyť Čejka patřil k těm, na něž bylo možno se spolehnouti. Nikdy na něm nelpělo nejmenší podezření z kacířství a nevěry. Zase se otevíralo jaro, a právě ve dnech, když se na polích počalo pracovali, Čejka se dal se ženou a svými dvěma syny do práce. Motyky se zarývaly do mlýna, otloukaly hlínu a omítku, bořily zdi. Postupovalo se záměrně. Rodina musela míti střechu nad hlavou, a proto byla nejprve rozbořena jen část mlýna. A hned se kopaly základy a stavělo se. Když stálo slunce nejvýše a byl červen, mohli se Čejkovi dáti do práce nad mlejnicí. Tam bylo již nesnadno bourali: trámy byly vysoké, jaksi tajemně vespolek spletené, a Čejka nechtěl ničiti starý šindel, který by mohl býti ještě k potřebě. Po prvé viděl, co jest na mlýně dříví. A vzpomínal na své předky, kteří mlýn stavěli, ne najednou, ale postupně, snad po celá staletí. Jednoho dne rozrážel se synem Josefem střechu. Pojednou Josef volá: „Tatínku, pojďte sem! Něco jsem našel!“ Pod samou střechou bylo jakési bednění, a z něho vyňal Josef — knihu. Kniha byla u Čejků něčím neznámým. Uměli čisti, ale bedlivě se varovali, aby četbou nebudili pozornost a podezření pana faráře. Četli jen knihy od něho vypůjčené. Josef prohlíží nález. Jest to dosti velká kniha, vázaná v kůži... Hledá titulní list. Jest vytržen. 52 Co jest to za knihu?
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3