razily stěnu na protější straně a nesly s sebou kamsi v neznámo všechno, co mohly uchvátiti. Na to všechno se díval starý Čejka se svými dvěma syny bezmocně. Jen spínal ruce a sledoval, jaks každým kusem nábytku uniká kus jeho životní práce. I krávu voda odnesla na kus od stavení. Ještě štěstí, že ostatní dobytek byl venku, aby se trochu napásl na palouku, který beztoho letos neměl žádného sena... Než se mohla přehlédnouti všechna hrůza, kterou napáchala bouře, uplynulo několik dní. Byly to dni tiché bolesti, která hraničila na zoufalství. Čejka nevěděl, co má dělati. Jak se uživí? Z místa odejiti nemůže, protože jest poddaný. A opustiti mlýn, třeba malý, bylo pro něho strašné. Vždyť tam žili jeho předkové po celá staletí! Uvažoval se sousedy, co by se mělo síáti. Přišel i rychtář, aby ho potěšil. A za několik dní přinesl zprávu, která Čejku potěšila: zmínil se vrchnímu na rychenburském statku, a ten slíbil, že si Čejka může vžiti z panského lesa dříví na stavbu mlýna zdarma. A sousedé také pomohou. Bude to sice perná práce, ale přece Čejka nesmí věšeti hlavu: mlýn se musí zbořiti a vystaví se nový, lepší. V zimě se kácelo dříví a dobří přátelé je přivezli k mlýnu. Na pile se nařezalo něco desek. A časně z jara se u mlýna tesalo a dělaly se přípravy. Kamení nebude nutno voziťi zdaleka; jest hned u mlýna. A tak do pohaslých očí Čejkovy rodiny přicházela nová naděje. Každé neděle chodil Čejka do kostela, aby se modlil za zdar tohotoveli- 51
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3