SETBA JEDNÉ KNIHY. (1732—1750) Skuteč nikdy neoplývala bohatstvím, ale roku 1730 bylo opravdu zle. Na jaře se všechno roz- zelenalo krásou naděje; potom přišla pohroma: slunko pálilo den ze dne a nebylo ani rosičky, která by osvěžila usychající pole; louky rezavěly a na polích obilí se drželo u země; žita nevyrostla ani na metr a oves byl stěží vyšší nežli půl lokte. A co jest na Českomoravské vysočině jiného, nežli žito a oves? Ale neštěstí nebylo konec: právě za žní, když se pracovalo na panském a sedláci čekali, že budou moci sami sežíti svou ubohou úrodu, snesla se nad Skutčí strašná bouře. Nejprve bílé čmouhy na obloze věštily hrůzu krupobití; a za chvíli se zarýval ostrý hvizd ledových kusů ve vzduchu a ničil všechno, co bylo na poli. Bouře se utišila; ale za hodinu přišla druhá, a hrůzný příval se změnil v povodeň. I lidé na návrší lomili rukama nad spoustou, která se hrnula mimo jejich stavení. A což teprve obyvatelé v domcích, položených nízko? U Čejků bylo zle. Jejich mlýnek se beztoho podobal churavému stromu, jenž potřebuje opory, aby se nesvalil. Úzká strouha, zarostlá travou a vyschlá, v několika minutách nestačila valícím se vodám. Čejka spustil sice stavidlo, ale marně. Proud prolomil staré desky, jež kdysi byly dosti silné, aby zadržely veliký nápor, ale dnes již trouchnivěly. A proud se neptal po cestě: vlny zachvátily mlejni- 50 ci, zatopily ji, vnikly do kuchyně a šalandy, pro
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3