Hrabě se usmál. „To jest něco, co napíšeme. Nevím ovšem, zda tomu budou u císařského dvora věří ti. Mají všude své rádce z kruhů církevních, a ti často vidí věci jinak nežli my...“ V tom smyslu sestavil potom hrabě Illesházy odpověď císaři. Jest sice pravda, že Mikuláš Omasta jest vyznání luterského, ale jest úředníkem hrabě- cím v Uhrách, kde jest svoboda luterského vyznání připuštěna. Byl poslán na Valašsko jen na krátkou dobu, aby tam vykonal visitaci a inspekci statků hraběcích, protože se v Uhrách osvědčil velmi dobře jako jejich ředitel. Nemůže býti tedy řeči o tom, že jest ustanoven ředitelem na Vsetíně a zástupcem hraběte. Jakmile bude jeho činnost inspekční skončena, vrátí se opět do Uher na své místo...“ Bylo to v srpnu, když Omasta měl s hrabětem opět rozhovor. „Hraběcí Milost bude asi zvědava, jak naložila Císařská Milost s vaším sdělením.“ Illesházy v očekávání na něho pohlédl. „Jeho Milost císař dal vyšetřiti portáši, zda pan hrabě Illesházy psal pravdu...“ Tvář Illesházyho zbrunátněla hněvem. „Císař — ptal se na mne své policie, těch sprostých chámů?“ „Ano, Milosti. Čekal jsem to. Poručík portášů Schaaden, — ráčíte věděti, že jeho otec se jmenoval Žádný a byl na panství Vaší milosti zcela obyčejným poddaným — dostal rozkaz, aby vyšetřil, jak dlouho jsem byl na panství Vaší Milosti. Poručík 47
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3