silná, když nás bolí zde?' — a ukázal na srdce... Přiznám se, že mně samému se srdce sevřelo, jako nikdy před tím. Vzpomněl jsem si, jak bych asi pracoval já pro Vaši Milost, kdybych neměl v těch věcech víry, které jsou i jim nejdražší, plnou svobodu... Proto jsem Vaší Milosti tak oddán, jako nikomu na světě; vidím vaši ušlechtilost, že mně do svědomí nesaháte...“ „Měl jsi s nimi rozhovor o těchto věcech?“ „Musel jsem jim něco říci, a naznačil jsem jim, že jsem sám jejich víry. Měl jste, Milosti, viděti, co se stalo: ihned byli zcela jiní... Jejich oči se rozšířily, a slyšel jsem slova o vaší moudrosti... Povzbuzoval jsem je, aby byli poctivými poddanými a dobrými pracovníky, a že jistě Vaše Milost nedá, aby byli přespříliš pronásledováni...“ „Tos jim slibovati neměl... Snad toho zneužijí ...“ „Nezneužijí, Milosti, jsem si tím jist... Naopak, budou nyní s větší ochotou a svědomitostí pracovati a plniti své poddanské povinnosti... Upozornil jsem je, že i Vaše Milost jest vázána zákony císařskými, a ty že každý musí plniti, ať již s nimi souhlasí nebo nikoliv...“ Hrabě přemýšlel. Vrátil se nyní k žalobě misionářově. Omasta jej upozornil na jednu věc. „Vždyť vlastně nejsem zde trvale... Přišel jsem z Uher, abych vykonal jen inspekci panství, a nejsem zde ustanoven... Proto se na mne zákaz císařský o kacířských zaměstnancích vrchnosten- 46 ských nevztahuje.“
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3