některé stavy, ty nej chudší a nejzaostalejší; často má své sídlo i v rouchu horlivých ctitelů církve, a takový případ jest nejnebezpečnější. Kdo by tušil, že sám majitel panství, hrabě Illesházy, bude kacířství podporovati? A přece jest tomu tak. Páter Floder se nemýlil: jeho myšlení ho neklamalo, nesmí se věřiti nikomu, protože celá tato země jest nakažena chorobou nejstrašnější. Před třemi týdny se konala tajná schůze kacířů v Hovězí. Jak litoval, že se o tom nedověděl včas, aby osobně vinníky na místě zjistil a odvedl je tam, kde by schůzek konati nemohli a nevymkli se mateřské péči svaté církve jako její zpurné a pobloudilé děti! Ale i tak zprávy, které ho došly, jsou neobyčejně cenné. Drábi kacíře dopadli a usvědčili. Vinníci se budou vymlouvati podle svého osvědčeného způsobu, ale tentokrát se nesmí jednati blahovolně. Na této schůzce se nejen zpívalo a četlo, ale také hovořilo o poměrech v kraji. A ku podivu, tito kacíři si pochvalovali vrchnost, věc to vpravdě neslýchaná. Pan hrabě Illesházy prý jest moudrý člověk; vidí, že luterská víra je dobrá, a proto ustanovil ředitelem svého panství luterána. Jest jím Mikuláš Omasta. Již jeho jméno dosvědčuje, že jest to Čech, a co Čech, to jest kacíř, zvláště v tomto kraji. Páter Floder si mnul ruce uspokojením. Omasta nebyl jen ředitelem statků. Již to bylo trestné, protože Jeho Veličenstvo, nejmilostivější císař a král, přísně zakazuje, aby vrchnosti zaměst 43
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3