vždy na věšák v kuchyni u okna. Ale ten byl prázdný... Zatím již přišel rychtář s dvěma dráhy a vojákem ze Slavkova, aby převzali predikanta od rychtáře. Ustrašený Lahoda dále hledal ztracený klíč. Odešli k šatlavě, ale ta byla uzamčena jako večer. Zabušili na dveře; nikdo se neozýval. Oknem do šatlavy nebylo možno pohlédnouti: bylo vysoko a ještě k tomu zamřížované. Když přistavili žebřík, ani to nepomohlo, protože lože bylo právě pod oknem a s [výše nebylo možno na ně dohlédnouti... Byl přivolán farář, který rozrušen domýšlel, co by se mohlo státi. Zámečník prohlásil, že bude nutno dveře vypáčiti, protože k šatlavě klíče nemá. Konečně před polednem byly dveře vypáčeny, ale rychtář, farář i žalářník zůstali omráčeni: lože vězňovo bylo netknuté, netknutý byl i kus chleba a džbán vody na stole — a věznice byla prázdná. Lahoda se marně zapřísahal opatrností. Chladný pohled farářův neznal slitování. „Tuto nedbalost si těžce odpykáš, Lahodo. Měl jsem tě za muže pořádného, ale vidím, že i tys prašivá ovce kacířská.“ Místo Vinklárka do Brna vedli drábi Lahodu do Slavkova. Vrátil se po měsíci, pobledlý a se stopami utrpení ve tváři. A doma ho uvítala žena, zlomená v němém zoufalství. Nemyslela na muže. Její myšlenkou byla dcera. Nestala se obětí predi- kantovou? Až po letech našla na okně dopis. Dcera jí psala o svém štěstí a prosila za odpuštění. 41
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3