jim pravilo, že se neklamou. Ale jak nabýti důkazů? Sám rychtář se zachvěl při myšlence, že by mohl snad býti pokárán za přílišnou horlivost. Vždyť skutečných pláteníků prochází krajinou zvlášť na jaře mnoho. Na Slovensku lidé dělají plátna v zimě a na jaře je prodávají. A zase si vzpomněl, že právě mnoho kacířů zneužívá svého obchodu s plátny, aby se vloudili k podezřelým rodinám a odvraceli je od cesty víry a spásy... Pomoc přišla znepokojenému rychtáři i faráři dříve, nežli se nadáli. Druhého dne přichvátal rychlý posel od slavkovské vrchnosti, že se potuluje v kraji nebezpečný predikant Pavel Vinklárek a že jej mají rychtáři zadržeti a vrchnosti podati o něm zprávu, jakmile by se v jejich obci objevil. V dopise byl připojen popis Vinklárkův. Rychtář běžel radostně rozechvěn na faru. Když přečetl list i pan farář, oddychl si z hluboká. Nebylo pochyby: zatčený, který se vydával za slovenského pláteníka, byl skutečně kacíř, a to kacíř velmi nebezpečný, dokonce kazatel, nebo, jak se říká, predikant... Rychtář si dal předvésti ze šatlavy vězně. „Tak, už se tě nemusíme ptát, jak se jmenuješ, Pavle Vinklárkul A tvé řemeslo už také známe —, ale je to něco jiného než obyčejné plátenictví, ha, ha — co tomu říkáš?“ Vězeň ostře pohlédl na rychtáře. „Když tyto věci víš, proč se mne ptáš a proč mne vyslýcháš?“ „Chtěl jsem ti připravit radost, kdybys náhodou na své jméno zapomněl, abys nebyl v nejistotě!“ 33
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3