„Byl jsem v jedné chalupě, ale nevím, jak se ti lidé jmenují.“ „To je divné, žes byl jen v jedné chalupě, a přece městys má tolik čísel.“ „Ďekli mně, že v celé obci nic nedostanu.“ Přivedli Pacasa. Ten pohlédl cize na příchozího. Kdo však znal jeho pohled, vyčetl v něm úzkost. „Znáš tohoto muže?“ „Neznám.“ „Ale byl u tebe.“ „Byl, ale ptal se po plátně, máme-li jaké nebo zda nepotřebujeme, že by nám ho opatřil.“ „A o čem jste spolu mluvili?“ „Vyprávěl, jak pochodil na Slavkovsku, když šel za obchodem.“ „My víme víc, než myslíš. A odpykáš si svou lež, kacíři prokletý.“ Pacas ani brvou nehnul. „Tuto nadávku slyším často. Ale co jsem provedl zlého?“ „Však my vyšetříme, jaká to plátna tvůj neznámý prodává!“ Dlouho do noci se radil rychtář s panem farářem, co by měli podniknouti. Pacas byl zřejmě nejistý; ale jak dokázati cizinci, kdo je a že skutečně šířil kacířství? Což není to tajný evangelík? Budou mít zbytečnou mrzutost pro svou horlivost. Ale je-li nebezpečným kacířem, jak by si odpověděli, že ho propustí? Rozhodli se, že cizince nechají několik dní 32 v šatlavě, a snad se nějak celá věc vyjasní. Cosi
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3