Rychtářovy oči zazářily. Kacíř? Zde ve Ždáni- cích? Jaká to vzácná příležitost, aby se ukázalo, že obec není kacířská, ale věrně oddaná svaté církvi a čistému jejímu učení! Ale kde jest cizinec? Společně uvažovali. Věděli, že u Pacasů již nebude. Kacíři znají tisíce cest, aby smazali stopu, která by je mohla vésti k vyzrazení. Vtom si rychtář vzpomněl. Před chvílí mu doma vyprávěli, že jakýsi cizí člověk šel od Ždánic k Následovicím. A netrvalo dlouho, již spěchal rychtář se dvěma sousedy, aby cizince dohonil. Podařilo se jim to až u dvora mezi Následovicemi na křižovatce k Dam- bořicím a Žarošicím. Cizinec se zarazil, když jej zastavili. „Kdo jsi a kam jdeš?“ „Jsem ze Zvoleně a jdu za obchodem. Ostatně, co je vám do toho?“ „To uvidíme. Máš nějaké papíry s sebou?“ „Poddaný nenosí s sebou nikdy papírů.“ „Tak půjdeš s námi.“ Když se vraceli ke Ždánicím, u cesty se setkali s Nevřelou. Popatřil na rychtáře a pokývl hlavou. „Jest to on.“ Ve Ždánicích byl podroben cizinec křížovému výslechu. Přiznal, že byl ve Slavkově, ale chodí za obchodem jako plátýnkář. Poptal prý se, zda se dostane někde dobré plátno nebo kde by plátno koupili. „Byls u někoho ve Ždánicích?“ 31
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3