se zamyslil, kolik vykonal bezvýsledných prohlídek domů ve Ždánicích a okolí a jak mu to v okolí uškodilo. Lidé v něm viděli jen slídila; musí změniti způsob práce, aby se nestal zcela nemožným. „Velebný pane, já jsem nejen viděl. Já jsem taky slyšel!“ „A cos slyšel?“ „Hezky jsem se přilepil zrovna na okno Pacaso- vých a poslouchal, co se u nich večer děje. A slyšel jsem zpěv. To nebyly naše písničky kostelní — to bylo něco docela jiného. A potom zase mluvili, vlastně mluvil jen ten cizí — to se jistě modlil — a zase to vypadalo, jako by četl.“ „To se již podobá, že máš pravdu. Děkuji ti srdečně za službu, kterou prokazuješ svaté církvi. Nezapomenu ti toho — a také se o tom zmíním milostivé vrchnosti. Zítra uvidím, co se dá dělat.“ Farář však nečekal do zítřka. Hned vyšel, aby se setkal jako náhodou s rychtářem. Byl to věrný syn církve, ačkoliv jeho předci byli tvrdí kacíři. Na žádné nedělní mši nescházel, u svaté zpovědi býval častěji nežli ostatní, první se přihlásil do Mariánské družiny, a farář v něm měl věrného pomocníka, kde šlo o důvěrná sdělení, jež neměla proniknouti do veřejnosti. „Myslím, že budeš míti, rychtáři, práci. Jen aby se nám povedla! Byla by to radost pro nás oba.“ V důvěrném hovoru sdělil stručně, co slyšel. Udavače ovšem neprozradil. Opatrnosti není nikdy 30 s dostatek.
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3