kostely zrušeny a abys žil jako s odpuštěním zvíře ve chlévě?“ „O to se nebudeme hádat. Ty nesvobodu necítíš. Já ji cítím, protože ještě nejsem tak daleko od toho, co jsme všichni ztratili. Tvůj otec by ještě mluvil jinak nežli ty! Je přece rozdíl v tom, jak se zachází s lidmi. Nevzpírám se robotě, ale nechci, aby mne drábi pokládali za dobytek a neměli pro mne lidského slova. Ty jsi drábům poddajný, ačkoliv se s tebou nemazlí a jednají tak, jako s námi se všemi... Já nikdy nebudu šťasten v životě, který dnes máme..." Rozhovor se stával ostrý, a Šimek jej přerušil. Počal vyprávěti, jaké to bylo ještě před padesáti lety... Co se všechno změnilo od té doby! Ale Čejka nepopustil. Jeho důvodem bylo, že kacířství minulých dob bylo výmyslem několika zhojných hlav, za něž dnes trpí celek. A v celém světě dnes vlastně je kacířství potřeno... Prudký se opět dostal do ohně. Na jeho rtech visely zraky ostatních hospodářů. Byli zde přátelé z Prosetína, Švanda a Pelíšek; vedle nich seděl Bednář z Louky a naproti Bláha ze Lhoty. Všichni mlčeli, ale bylo viděti, že jim jde o něco, co bylo skryto na dně srdce. Báli se říci své mínění před Čejkou. Prudký se zapomněl. Počal vyprávěti, jak je tomu ve světě dnes. Jen v našich zemích je nesvoboda a útisk. Ale pár hodin za Brnem, na Slovensku, jsou evangelické chrámy; slovo Boží se tam káže a lid je spokojený. A z Čech 26 uprchlo mnoho rodin do Němec, do Sas, a v Žitavě
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3