uměřil Ale byl to člověk, a poddaný k tomu, krev z krve jejich. To je sblížilo ve chvíli rozhodující. * Ještě hůře bylo, když za čtrnáct dní přišel Šplíchal z Chrudimě a vyprávěl, co se děje s Mi- kuleckým. Podařilo se mu podplatit! drába, který se dostal do vězení, a slyšel s hrůzou, jak Miku- lecký jest denně bit a vyslýchán. Sami žalářníci prý radí, aby se raději přiznal a zkrátil svá muka. Ale Mikulecký prý odpověděl: „Právě než mne přepadli, mně ukázal Bůh, že musím být pevný... Boží trest by mne stihl, kdybych zradil jeho pravdu! V srdci jest poklad největší, i když mně poberou všechno a vezmou život...“ A zatím se vyšetřovalo daleko široko v kraji, čím se Mikulecký provinil. Někteří se přiznávali ochotně a sdělovali, jak Mikulecký stál uprostřed náboženského odporu Litomýšlska. Vídali, jak se k němu scházejí sedláci z daleka, jak přechovával cizince, a slyšeli, jak se z jeho stavení nejednou ozýval hlas náboženských 'písní. Ale to vše bylo již úřadům známo, a Mikulecký byl nejednou pro tyto věci ve vězení. Úřady chtěly zvěděti více. Mikulecký rozšiřoval ve Sloupnici a okolí knihy: Kdo je dodával Mikuleckému? Jinak si počínali odhodlaní evangelíci, jako byl Veselík, Zavřel, Šplíchal a jiní. Jejich odpovědi byly vyhýbavé, aby Mikuleckému nepřitížily, ale rozhodné, takže hněv páterů misionářů jen stoupal. „Musíme se říditi jen Písmem svátým.“ 229
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3