KREV ABELOVA. (1720) Ve Sloupnici byla sice zřízena fara, ale poměry se nikterak nelepšily, ani když se podařilo vypuditi tajného kazatele Daniele Stránského. Věrné členy církve bylo možno spočíťati na prstech. Ani ti, kdo se k církvi obrátili, neprojevovali zvláštní horlivosti, a často je bylo viděti v důvěrném hovoru s těmi, kdo smutně prosluli kacířstvím. Ano, dokonce prý i nejeden katolík v neděli šel do kostela a v pondělí pomáhal tajným evangelíkům v jejich spádech v kraji. Často bylo viděti Škeříka z Vysokého Mýta, jak kráčí od Litomyšle ke Sloupnici a potom mizí v některém ze statků této dlouhé, nekonečné vesnice. Také dnes se sešli. Bylo to u Jana Mikuleckého v čís. 227. Mikulecký, již stařec, ale silné postavy a mohutných svalů, vedl vzrušený rozhovor. „Dostal jsem zprávu, že se na nás chystá nový útok. Ďíkali to v Litomyšli, kam přišla zpráva z Mýta.“ Šplíchal prohodil odevzdaně: „Co se nám může více stáťi, nežli se stalo? Prohlídky jsme měli, a některé knihy nám pobrali. Musíme jen býti ještě opatrnější a nikdy nedávati všechny knihy na jedno místo. A ve vězení jsme také byli. O protokolech, které s námi zakládali, ani nemluvím...“ Dostál namítl: „Nejde zde o nás; jde i o ostatní. Víš, kolik se jich dá zastrašit? Každá rána se nesnese a každý 225
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3