Do kostela nyní Seidl nevkročil. Marné byly u něho domovní prohlídky, a nadarmo přišli pro něho v neděli drábi, aby jej do kostela přivedli. Jako by to tušil, již v neděli přede dnem nebo již v sobotu uprchl a potuloval se někde po lesích, aby se vrátil až v neděli k večeru nebo v pondělí. Napětí se stupňovalo, když jeden z tajných evangelíků dal pokřtíti svého syna ve vsetínském kostele. Seidl nemohl pochopiti, a vytkl Večeřovi ostře, že dal dítě pokřtíti v kostele katolickém. Lépe by prý bylo, aby dítě zůstalo nekřtěno. Vždyť synů Adamových a Noemových také nikdo nekřtili Stranil se nyní svých souvěrců ještě více. Propast mezi nimi se prohloubila. Nechápal a nemohl pochopiti jejich ústupky. Jeho duše zhořkla stálým zápasem, jeho myšlenky byly zatemněny, jeho odpor proti kříži se stupňoval: dřevu kříže nesluší se vzdávati čest, jak tvrdil; vždyť život na kříži skončili také dva lotři. Dokonce šla o něm pověst, že prý kdesi pokácel kříž a rozbil ho, jinde pak shodil na zem posvátný obraz. V Seidlovi vyvstával zoufalec, který neznal mezí. Ve vzpouře neviděl, že se zříká toho, co spojuje křesťany bez rozdílu. Jeho srdce bylo plno nenávisti proti pronásledovatelům, a s nimi odmítalo všechno, co bylo posvátným církvi katolické, i když bylo posvátné ostatním křesťanům. Vybral si ze Starého Zákona právě ty věci, které stály na počátku náboženského hledání a nikoliv na vrcholu jeho nejvyššího vzepětí. Zapochyboval i o životě posmrtném. 219
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3