berou, aby prý je řádně vychovali, robotu nám zvyšují, ale to všechno by se sneslo, kdybychom se mohli sami doma vzdělávat, a kdyby nám nebrali Písmo. Vy Židé máte aspoň Starý Zákon, my, kteří se hlásíme k čistému evangeliu, nesmíme míti ani ten.“ Byla to zvláštní chvíle: k pronásledovanému Židu se hlásil někdo, kdo byl ještě více pronásledován. „Nenapadlo tě nikdy, že ten pravý Mesiáš je zaslíben ve Starém Zákoně? Vy věříte, že již přišel; my věříme, že teprve přijde. Ale ten Mesiáš zaslíbený Bohem je jen jeden.“ „Máš pravdu částečně. Vy neuznáváte Ježíše Krista ukřižovaného; je vám Židům pohoršením. Proto jste ho ukřižovali.“ „Já za to nemohu. Ježíše jsem neviděl, proto věřím tomu, co je psáno, že se teprve stane...“ Aron byl zřejmě dotčen. Pohlédl však na sklíčeného Seidla a zase u něho převládl soucit. „Proč bychom se měli příti o věcech, které nás dělí? Dnes jsme všichni poníženi, my Židé i vy evangelíci.“ Seidl se zamyslel. „Co bych za to dal, kdybych mohl čisti aspoň Starý Zákon, jako vy! Vyprávěl, co za svého života zkusil. Měl krásné knihy, ale všechny, jednu po druhé, pozbyl při domovních prohlídkách. O trestu, kterého se mu dostalo, ani nechtěl zhruba mluviti. Dosud cítil rány, které padaly na jeho vyhublé tělo. Největším po- 216 nížením bylo pro něho, když jej drábi vodili do
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3