„Kdo foto může říci?“ „Důstojný pan farář Žák z Nového Města to ví lip nežli ty. Buď tě tvůj muž podvádí a tropí, čeho nevíš, a pak je tvou povinností, abys ho nekryla, nebo to víš také, a pak tě čeká těžký trest.“ „Matěj nikdy nic špatného nedělá.“ „To musí vědět milostivá vrchnost. My víme, že je kacíř, a to je to nejhorší, co může člověk dělat.“ „Jak můžu odpovídat za něho, když není doma?“ Drábi vyšli před dům zklamáni. Hledali mamě, ačkoliv prohledali každý kout i hluboký sklep u mlýna. Vrchní vyšel k zástupu, uvítán posupnými pohledy mužů i žen. Slyšeli každé slovo. „Hledáme Maxu. Kdo ví, kde je?“ Zástup mlčel. Teprve za chvíli zaznělo: „Nevíme.“ „A kdy jste ho viděli? Je přece doma!“ „Kdopak se o něho stará? Vždyť přece už od mládí chodí na výdělek do světa. Musí být z domu již přes týden.“ To se osmělil mladý Krhánek, soused Maxův. A druzí přisvědčovali. Chýlilo se již k večeru, když nemilá návštěva opouštěla Morkůvky. Drábi se zastavili ještě v několika domech, u Malinků a Bulů, i u Kyncla pod kopcem. Ale nikdo nemohl podati o Maxovi zprávy, ačkoliv otázky zněly přísně a drábi se chtěli vlicho- tit do srdce morkůvských. Na cestě ke Kloboukám vůz vrchního předejel 18 a šafář a drábi šli pěšky.
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3