slyšeti zpěv skřivánkův. Andrle s úsměvem patřil na tuto krásu a řekl pro sebe: „Mají krásný den. Aspoň se děti nenachladí. Jen aby šťastně přešly přes hranice 1 Ale Pán Bůh takové lidi posiluje...“ ♦ Uplynula další dvě léta, a rada města Vysokého Mýta dostala dopis od pana podkomořího královských věnných měst hraběte Rottala. Velice se podivili mužové v radě nad obsahem toho, co jim pan komoří sděloval. Oznamuje jim jako zvlášť milým přátelům, že jmění Jakuba Cejpa, který uprchl r. 1734, a jeho manželky, která také uprchla se svými pěti dětmi r. 1735, má býti zkonfiskováno, aby byli zastrašeni ostatní, kdo by snad chtěli následovati jejich příkladu. Rada stála před těžkým úkolem. Domek byl téměř v rozvalinách a zahrádka za ním byla pustinou. Jak budou spravovati tento statek, jenž zbyl po uprchlých manželech Cejpových? A nejeden z nich si vzpomněl na hřejivý dopis, kterým se loučila Apolena, děkujíc městské radě za všechnu lásku a odprošujíc všechny, jimž snad, někdy ublížila... 214
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3