lásku a dobrodiní mně prokázané. Nemohouc déle v íé úzkosti bydleíi a za povrhel býti, tak již se s vámi loučím, s mým příbytkem a se všemi přáteli i nepřáteli, a prosím pro Boha, v čem jsem koho rozhněvala a komu ublížila, aby mi to pro Boha odpustili. Já též odpouštím a na svých nehodných modlitbách Pána Boha prosím a žádám, aby Pán Bůh všem odpustiti ráčil. Co jsem z práce mé paní matky zanechala, to odevzdávám mé sestře Kateřině, aby do mého navrácení věrně hospodařila a užívala. A za to prosím vzácného magistrátu obce zdejší, včely dvoje ležaté ve Vánicích, které jsem prodala džbánovskému švakrovi, aby mu odvedeny byly, aby on mohl užívati, za sedm rýnských. O tom ale jsem jemu dokonce se nesvěřila, že já míním odejiti. A také se poroučím mému vykupiteli Pánu Ježíši do jeho rukou. Pomoci a ochrany od něho slzavýma očima žádám. Amen. Staň se tak! Amen.“ Když dráb odcházel z domku, sešel se náhodou s Andrlem z Heřmanic. Ten přečetl lístek a požádal drába, aby si jej mohl opsati. Chvíli dráb váhal, ale potom poslechl pozvání Andrlova a vešel do hospody na sklenici pálenky. Když se loučili, měl Andrle lístky dva. Jeden dal drábovi a druhý pečlivě schoval do své haleny. Byl to druhý den květnový a nad zemí se klenula bezedná, čistě modrá obloha; vysoko bylo 213
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3