Uplynulo deset měsíců dlouhé zimy a ještě delšího jara, plných neklidu, vyšetřování a skrývání. Cejpův domek ve Vysokém Mýtě byl velmi bedlivě střežen. Ale kdykoliv vnikli do něho drábi, nikdy se jim nepodařilo zastihnouti Cejpovou. Byl to zázrak, protože měla pět dětí, jež potřebovaly stálé péče. Nikdo jich neviděl žebrati, a otázky, kde jest matka, zůstávaly bez odpovědi nebo byly odpověděny stručným: „Nevíme“. Tu a tam se zastavil v domku Cejpově neznámý. Přinášel kus šatu, jako by nevěděl, že krejčí Cejp jest již rok nezvěstný. Ale ku podivu, po takových návštěvách nejednou bylo viděti děti, jak jedí čerstvý chléb, někdy dokonce pomazaný máslem. A to vše se odehrávalo před zraky drábů. očekávajících příchod obžalované, jež se měla od- povídati z účasti na kacířské činnosti svého muže! Až jednoho dne domek Cejpův ztichl nadobro. Večer se u něho objevil stín jeden, potom druhý, a cosi se mihlo za domkem v zahrádce. Ráno přišel do domu dráb s novou výzvou, aby se Apolena Cejpová dostavila k vrchnosti a odpovídala se ze svého kacířství. Domek byl prázdný. Nábytku v něm téměř nebylo. Jen na stole byl lístek. Dráb jej uchopil a těžce četl: „Buď pochválen Bůh věrný, jenž své sliby vždy plní! Já manželka Jakuba Cejpa vzácnému magistrátu 212 uctivě děkování činím i s mými dětmi za všechnu
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3