SVOBODA SVĚDOMÍ PŘEDE VŠÍM! (1734) U soudu ve Vysokém Mýtě bylo živo. Povolali tam muže i ženy nejenom z Mýta, ale i z Heřmanic, Hrušové, Vorlova a odjinud, a nikdo nevěděl, o čem bude vyslýchán. Někteří znali soudní zdi dokonale, a ačkoliv byl horký červencový den, zamrazilo je při vzpomínkách na své zkušenosti v této budově. Zde byl vyslýchán otec, bratr nejednoho z nich, a zde se jim kladly otázky ve věcech nej tajnějších, když měli vydávati počet ze své víry. Vzpomínali také, jak někteří z vyslýchaných podlehli hrozbám a sladké nabídce, že se jim ničeho nestane — a přiznali se nejen ke kacířství svému, ale i ke kacířství svých sousedů a přátel... Před soudem však nabyli jisté zkušenosti. S počátku se obávali; potom vycítili, až kam mohou jiti ve svých sděleních, aby nezradili svého svědomí a neuškodili bratřím u víře. Znali úskalí a nástrahy výslechů, které počínaly otázkou, jak se jmenují, a končily po pravidle otázkou nejtěžší, zda se chtějí polepšili, vyznati své bludy a činiti pokání. O tom přemýšlel dnes Jan Andrle z Heřmanic; věděl, že jest to někdo z jeho přátel, proti němuž má dnes výdati svědectví. Kdo to bude? Jeho úvahy 208 byly přerušeny; dráb jej již uváděl do síně.
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3