A bude nutno posilovali také olešnické, a snad se někdy podívat až k Vanovicům a ke Chrudichro- mům... Šlerka šel potom od jednoho k druhému a se všemi se srdečně loučil. Od zástupu se odploužil stín a sestupoval dolů k Pivonicům. Za několik okamžiků se ozval skřek, přímo u Pivonic, a za ním druhý od věže hradu, a potom třetí od svahu ke Kobylnicím. Psi v Pivonicích se rozštěkali. Ponocný právě troubil půlnoc a opakoval hlasitě: Chval každý duch Hospodina... Hradní nádvoří se vyprazdňovalo. Již nešel každý zvlášť. Jeden proud se obrátil lesem k Víru; neslyšně se plížili, držíce se za ruce, a trvalo to přes hodinu, než sešli dolů k Pišolci. A zase se rozdělili: Hamerský si vedl Šlerku na noc do mlýna a doprovázeli ho bratři z Bolešína a Brťoví. Zůstanou u něho na noc. Ostatní se dali na cestu k Víru přes lávku. Byli to chlumští, věstínští a rovečtí. A třetí skupina nad Hrdou Vsí se plížila vzhůru strmým kopcem ke Karasínu a Vítochovu. Měli nejdále a cesta byla nebezpečná. S nimi šel Libra. Byla studená noc. Nad mraky se objevil měsíc. V duši Šejnohově a Štěrbově, když stoupali vzhůru ke Karasínu, byl hřejivý klid. Necítili únavy. Vzpomínali na to, co jim řekl Šlerka. A téměř současně jeden z těch, kdo se blížili k Rovečnému, řekl: „Jen aby dal Bůh, co Šlerka očekává! Byl by to nový život. Vydržíme, aby skutečně přišel!“ 207
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3