nelásku bližních, kteří nám nechtějí rozuměti. Jsou lidé — i když neznají pravdy. Chceme svobodu všem!“ Svůj proslov skončil Šlerka modlitbou. Všichni při ní klečeli, jakkoliv byla studená noc a na krajinu se snesl mráz. Modlili se potom i jiní za svobodu víry, za lásku všech lidí, za svůj národ, za vytrvalost... A potom dušeným hlasem vyprávěl jeden druhému, co se v jejich okolí děje. Často naříkali, jak jsou jejich pole chudá, ale nyní viděli, že v tom jest i jejich přednost. Kraj, oddělený od světa, dovede se daleko lépe brániti nežli půda, kde jest obyvatelů mnoho. Velikou naději skládali do Hamerského. V jeho mlýně se scházejí lidé z širokého okolí. Může tajným bratřím sděliti, co nového, a jiné odvésti s cesty, aby nepoznali, jak kdo smýšlí. Vesele vyprávěl Hamerský, jak po několik večerů líčil mléčům, co všechno se na Zubštýně děje. Pověra okolí jest nejlepší záštitou na tomto místě... Nejvíce vzpomínali těch, kdo mají blízko do kostela. Jsou tam nuceni choditi a prohlídky jsou na denním pořádku... Nedávno v Prosetíně si dovedla pomoci Pelíšková: když viděla přicházeti do domu kněze, rychle vzala bibli, zabalila ji do plátna a hodila do díže s kvasem, v níž připravovala chléb. Chlumští zase vyprávěli, jak se scházejí s bratřími z Korouhvice a Hlubokého, a jak dokonce někdy i někteří z Veselí a Dalečína je potěší. Hamerský se nabídl, že bude bratřím dodávati 206 knihy. Zprostředkuje jim je bratr Šlerka z Čech.
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3