Až potom přišla ta strašná pohroma na náš národ. Všechno neštěstí se na nás přihrnulo, protože svázali naše svědomí. Kam se podíváte, je smutek. Jak se člověk nemůže stýkati s Bohem svobodně, musí upadnouti do propasti. Jsme v zajetí babylonském, náš Jerusalem jest zbořen a náš chrám jest srovnán se zemí. Ale pamatujte na národ izraelský, že potom se ze zajetí vrátil a znovu ten drahý chrám budoval.. 1 A z toho vzkříšeného Jerusalema potom volal náš Spasitel. Kdyby býval národ izraelský nezůstal věrným, neměli bychom světla světa, svatého Spasitele... Proto, drazí bratři, dbejte o to, abyste neztratili své duše! To je ten největší poklad, který nám Bůh dal, a s tímto pokladem půjdeme před soudnou stolici Boží. Bůh se nás bude ptáti, jak jsme s duší svou naložili. Nic nebude plátno, jestli jsme uchránili své grunty, ale duši svou ztratili... Již apoštol praví, abychom byli stálí a nepohnutelní, rozhojňujíce se v díle Páně vždycky. Nebuďte jako žena Lotova, která se ohlížela, když měla opustiti Sodomu! Nikdo, kdo by se ohlížel nazpět, když přikládá svou ruku k pluhu, není hoden vejiti do království Božího... Staly se mezi námi případy veliké zpronevěry. Někteří odpadli od víry. To nás všechny musí boleti. Nenechávejte jeden druhého bez pomoci, jako nechali farizej a levita zraněného muže u cesty! Jsme jeden za druhého odpovědni. Všichni musíme společně trpět, ale nikdo nesmí naší vinou záhy- 203
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3