nosti bylo přece potřebí. Hamerský vyprávěl, jak ve mlýnici se ho lidé vyptávali na dějiny hradu. S u- spokojením opakoval, jak strašné nebezpečí jim vylíčil, jež hrozí každému, kdo by se odvážil k nádvoří za tmy... Konečně byli všichni, i ti, kdo přišli až z Karar syna a z Vítochova. Slova se ujal Šlerka. „Přišel jsem vám vyřídit pozdravení od bratří z Čech. Mám k vám také některé vzkazy z ciziny... Je to těžká zkouška, kterou Pán Bůh seslal na nás a na naše otce. Ale nesmíme ztráceti věrnosti a důvěry. Podívejte se, co se s námi děje... Od staletí jsme v této zemi byli vedeni k evangeliu. Pro slovo Boží trpěl Mistr Jan Hus — a raději snesl potupnou smrt v plamenech, než by pravdu Boží zradil. Celý náš kraj a celá naše země v Čechách i na Moravě byly oddány slovu Božímu. Všude jsme měli svobodu — přijímali jsme svátou večeři tak, jak ji sám Spasitel ustanovil, Písmo svaté jsme svobodně čítali, a jaké to byly krásné knihy, které naši otcové vydávali... Nikdo nemohl jim vytýkati, že vedou život špatný, právě naopak... Náboženství u nás neslo krásné ovoce a naše země kvetla, protože jsme byli lid svobodný u víře a poddaný jen samému Bohu ve svém svědomí... A žili jsme tak, že to budilo podiv celého světa, Vždyť i v jiných zemích, kde byla provedena oprava církve, o nás věděli... A nikdo z těch velkých mužů Božích nám nevytýkal žádný blud, protože jsme se mohli odpovídati ve světle Božím z toho, 202 čemu jsme věřili...
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3