a A jiný viděl v noci na Zubštýně blýskati se světélka. Ani sami hajní a revírník pivonický by se na zříceninu neodvážili v noci za nic na světě... Hamerský přihlížel k hovoru s^zájmem. Když pak se ho kdosi zeptal, co tomu říká, odpověděl, že neradí nikomu, aby se přiblížil po západu slunce k zřícenině na čtvrt hodiny cesty. Již za samými Pi- vonicemi mají duchové stráže a stejně je tomu od Kobylnic. Jeho otec jednou jen tak tak že ušel strašné smrti, když si chtěl večer zkrátiti cestu z Pivonic a šel lesem přímo přes Povrchnici k Víru. Lidé vyprávějí, že tam řádí divoká Káča a straší lid, ale věci jsou daleko horší. Jsou to rytíři, kteří mají zneklidněné svědomí a pokračují ve svém ďábelském díle ještě po smrti... Mléči ztichli. Blížil se večer, a protože se v říjnu dni krátí, rychle se rozcházeli. Cesty byly špatné a neradi by se setměli a setkali s někým, o kom byla právě řeč. Když odešli mléči z Pivonic a Kobylnic, Hamerský se na ostatní usmál. Zůstali tu jen někteří z Víru, Chlumu a Věstína. „Vidíte, co dělá pověra. Ve dne by dělali hrdiny, kdyby nás někdo pronásledoval. Ale bezhlavému rytíři věří...“ „Dnes se jistě bude v Pivonicích vyprávěti jen o Zubštýnu... Jen aby slyšeli dobře houkání a nářek duchův...“ Hamerský se zasmál hlasitě, a ostatní se zasmáli s ním. a 199
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3