Ani za dne nechodili lidé z Pivonic a z Kobylnic na zříceninu sami. Bylo to sice jen čtvrt hodiny cesty, a u Pivonic sahal les od Zubštýna až k samým domkům, ale nebezpečí oddalovalo hrad na míle. Není slyšeti jen odpoledne hrůzné skřeky. I v noci se ozývá houkání od věže, kde jest rozložena celá Českomoravská vysočina jako na dlani, a odkud jest viděti za jasných dnů až k Orlickým horám... Pod věží jest hluboké sklepení; bezhlavý rytíř má tam skrytý poklad. Tajemné skřeky jsou jeho hlas, prosící, aby mu někdo pomohl poklad vykopali... Ale běda by bylo každému, kdo by se s rytířem setkal! Byla by to jeho smrt. Jen na Velký pátek ve chvíli, kdy se zpívají v kostele pašije, by bylo možno nalézťi poklad. Kdo však může v tento den ukřižování Páně vydati se na Zubštýn v nebezpečí smrti? Domkář z Kobylnic věděl ještě více. V noci se scházejí na bývalém nádvoří zubštýnském pod věží bojovníci a pořádají zápasy, jako za starých časů. Proto není na široké této ploše ani stromečku. Stalo se, že odpoledne tam byli dřevaři, a když přišli ráno, nádvoří bylo udupáno množstvím stop; to byla památka po reji, který pořádali duchové předešlé noci... Není radno posmívati se těmto věcem, nebo dokonce drážditi neklidné duchy. Skoumal se toho odvážil nedávno a večer potom zabloudil v lese a spadl v Koroužné se skály do Hastrmanky a u- tonul. A přece znal cestu, jako málokdo v dalekém 198 okolí.
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3