rozložené jako na dlani, a dole pod strání se otvíraly za „dvorkem“ Morkůvky. Chodec zřejmě spěchal. Za půl hodiny vešel do mlýnka za Morkůvkami. Byl to mlýnek malý a bylo podivem, jak může někoho uživit. Mlynář Maxa také nevynikal blahobytem, zvlášť když dětí přibývalo. „Vítám tě, Matouši!" „Dobré odpoledne. Matěji, je zle! Za chvíli přijdou k tobě drábi z Klobouk. Přišlo udání, že se u tebe skrývá bratr Daniel Stránský. Vrchní se strašně rozlítil, když dostal o tom zprávu, a nedal pozor, že poslouchá Madla. S Pánem Bohem — a ať tě nenajdou!“ Rychlý posel zmizel a Maxa vyměnil se ženou několik slov. Vzal s sebou balíček a pádil k Pole- hradicům, aby zmizel v jejich lesích. Z pokraje lesa již viděl světlé kabáty drábů a panský kočár kloboucké vrchnosti. Pobledlá Maxová uctivě vítala pány, ale její pozdrav nebyl opětován. „Kde máš muže?“ „Nevím, milostpane, kde je. Odešel již před týdnem za nějakou prací, a neřekl, kam. Chce nám něco vydělat, abychom v zimě netrpěli hladu.“ „Uvidíme hned, a možná, že s tvým mužem najdeme také někoho jiného, lůzo prolhaná!“ Drábi vpadli do domu, a bylo slyšeti rány a usedavý pláč dětí. Maxová jako rozzuřená lvice skočila mezi dráby a děti. „Hledáte muže, tak hledejte, ale děti mně 16 nechte, ty udělaly ještě méně zlého nežli muž!"
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3