A přečetl kázání z Postily Kapitovy, kterou právě přinesl. Shromáždění seděli s úžasem v očích a radostí v duši. Kristián opět připojil slova napomenutí: „Bratr Kapito již dávno vešel v odpočinutí Božího lidu a oslavuje Pána před jeho trůnem — a přece k nám dnes mluvil jako velký pastýř církve Kristovy. Takové je to v církvi Páně: i když věrní jeho odcházejí, přece mluví i k budoucím pokolením, protože církev Kristova není církev dneška, ale jest stálá... Nemáme i my tím spíše mluviti a svědčili jeden druhému, jeden druhému pomáhali, když ti mrtví k nám mluví? Bratři, v utišení se a v doufání jest naše síla, ale musíme se ztišiti všichni společně a doufati jeden s druhým. Proto byla Jednota bratrská, aby všichni žili jako bratři a sestry vespolek, jako veliká rodina Páně... Nesmíme dávati nikomu pohoršení — a pamatujte, když lidé budou třeba všechno zlé ováspraviti, ale budou lháti, pak budete spokojeni a můžete klidně zachovávali své svědomí neposkvrněné před svým soudcem. Kdybychom my v Průších a ve Slezsku byli rozptýleni a jeden se o druhého nestarali, pak bychom již dávno zahynuli v moři ciziny. Takto, že držíme vespolek, že se vzájemně posilujeme, Pán Bůh nám žehná... Věřím, že také pro nás všechny ve vlasti vzejde slunce svobody, když zde bratrsky vytrváme, když se vzájemně budeme posilovati, abychom nezahynuli... Doufám, že jednou se zase vrátí český evangelický lid z ciziny do své vlasti, jako kdysi 193
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3