je ovšem drahá, ale myslím, že ji v domácnostech máte. Modlitby jsou za 13 grošů — to snad snesete...“ Pochybovač se omlouval: „Nemyslím na ty malé knížky. Ty si každý koupí, a raději budeme trpěti sami časný nedostatek, než abychom nezemřeli duchovně. Ale měl bych rád takovou Postilu — a ta je pro mne drahá... Na to jsem myslel...“ „Někteří bratři to dělají tak, že si Postilu koupí na nějaký čas, a pak ji zase prodávají druhému. Tak se dostane kniha do více rukou a máte své peníze nazpět. Přáli bychom si, aby ty velké knihy šly z rodiny do rodiny — a tak splnily své poslání...“ Mužové zakývali hlavou na souhlas. A hned se ozval jeden: „Já si Postilu Kapitovu vezmu, a zaplatím hned.“ „Potom mně ji prodáš se slevou...“ „Učiním tak rád...“ „Až ji budeš míti přečtenou, pak ji odkoupím já“ — ozval se třetí, a po něm čtvrtý, pátý. Uviděli, že ten poslední bude míti knihu tak levně, že to nebude pro něho nesnesitelným břemenem. A již si knihy rozebrali. Přinésti je měl Václav za týden. Dostál si vzal Zákonek, Oliva knížku Kapitovu, a slíbil, že si později vezme Komenského Manuálník, Šplíchal si objednal velkou bibli, Petr Veselý Kapitovu Postilu, 191
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3