dostatku, a také o chléb vezdejší není nouze, protože jsou pracovití a v mnohém předčí německé obyvatelstvo. Ovšem, vzpomínají na vlast a na své příbuzné, kteří zde v Čechách zůstali. Jak rádi by jim pomohli ve věcech nejdražších a vrátili se! Ze shromáždění se ozval hlas: „Jak je to s naší řečí? Nemáte nedostatku a závad?“ „Chvála Bohu, dosud nemáme. Naopak, naše knihy se vydávají ve velikém množství, a také své české školy tam máme. Hospodin nám dal všechno, čeho potřebujeme, — jen svou vlast jsme ztratili.“ Ozval se povzdech: „Ale nám knih ubývá, staré nám berou a nových není. Jsme ožebračeni, zbaveni toho nejvzácnějšího.“ „Přinesl jsem vám některé.“ A Kristián vyložil před nimi několik svazků z balíku, který přinesl. Oči přítomných se rozšířily rozkoší. Bylo slyšeti hlasy: „Bible Páně!“ „Komenského Manuálník!“ „Modlitby!“ Kristián vysvětloval: „Zde mám Kapitovu Postilu — a tu jsou modlitby Mošetického — zde je kázáníčko — a tady jsou modlitby Veleslavínovy — a také Liberdovu Harfu jsem vám přinesl... Tento sluha Páně musel mnoho trpěti pro evangelium v Sasku, kde byl ve 189
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3