Kristián došel také až do Hradiště, protože mají odtud zprávy, že bratřím se daří zle a potřebují povzbuzení. • V neděli večer pak se skutečně sešli. Kristián přišel do Sloupnice již v sobotu, aby navštívil některé rodiny a pomodlil se s nimi. Bylo pak nutno dbáti veliké opatrnosti, aby za denního světla ho nikdo nespatřil. Nyní zde byli, a srdečně se s nimi vítal, radostně se vyptávaje na jejich rodiny, otce a matky. S pohnutím slyšel, jak mnozí již odešli tam, kde nebude žádného pronásledování, a jak v posledních dnech svého života prokázali stálost, ano příkladné hrdinství, když je navštěvovali kněží a misionáři, předkládajíce jim pekelné hrůzy, odejdou-li nesmířeni s církví. Ale odolali a ještě své rodiny povzbuzovali k věrnosti a nebojácnosti. Pán Bůh prý lidu svého nikdy neopustí... Kristián vyřizoval pozdravy, a kovář Matěj Veselý až zaslzel, když z Kristiánovy haleny dostal dopis od švagra z Berlína. „Jak ti mám poděkovati, bratře Kristiáne? To bude mít tchán, tatík Kroulík radost!“ Kristián se rozvyprávěl. U Berlína jsou celé osady českých vystěhovalců, kterých je tam již na tisíce, z Poděbradská, Litomyšlska, ano i z okolí Nového Města na Moravě. Daří se jim dobře, slovo Boží se jim káže česky, a každý vystěhovalec dostal od krále český Nový Zákon a kancionál. Nemají 188 tedy o knihy, ani o slovo Boží kázané žádného ne-
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3