dem nad tím, co se stalo, a pravým pokáním... Jen abych se nedal nyní zastraší til Člověk je tvor křehký...“ Dlouho do noci si vyprávěli bratři o svých osudech od posledního setkání. Kristián líčil, jak přenáší knihy z Němec českému lidu. Jsou to krásné věci, pravé poklady našich otců, a v cizině se Věnují na jejich tisk veliké peníze. Od českých hranic až do srdce země všude již má své známé, kteří jej přijímají a poskytují mu útulek. Nejednou koná u takových bratří shromáždění, a nejednou musel uprchnouti, ale Bůh mu dosud vždycky milostivě pomáhal. Ví, že by ho stihla potupná smrt, kdyby se dostal do rukou pronásledovatelů, ale nesmí opustit své dílo. Kdo by přikládal svou ruku k pluhu a ohlížel by se zpět, není hoden vejiti do království Božího... A jak hladovějí ti utištění na Čáslavsku, v Podkrkonoší i na Litomyšlsku! Vždycky děkuje Bohu, že je může potěšit a posílit... Jen jest nutno vytrvat, nedát se zlomit... A zase vyprávěl Václav o tom, co se děje v kraji. Všude se zavádí uctívání Jana Nepomuc- kého — a vyprávějí se roztodivné věci o jeho zázracích. Katolický lid tvoří družiny, do kostelů se přináší stále více lesku a maleb... Ale proti tajným evangelíkům se vystupuje stále ostřeji a bezohledněji. Misionář jeden odejde a druhý přichází. Hrozí smrtí zde na zemi a peklem po smrti... Prohlídka jedna následuje za druhou. Ještě nikdy nebyly knihy tak bedlivě prohlíženy jako teď. Ne- 184 pomůže odtrhnouti první listy, aby kněz nepoznal,
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3