na každého z nás, každého sledují, o každém vědí, co činíme, záznamy vedou, zda chodíme do kostela, jak často se zpovídáme, koho navštěvujeme---------- a těch udavačů a sledů na všech stranách...! A přece je to v srdci našem tady nezměněno... Nikdy se v kostele neobčerstvím, moje duše je stejně vyprahlá, když se z něho vrátím, jako když jsem tam šel. A jak se mně stýská po těch, našich, českých knížkách.. ! Což je ten náš lid Bohem zavržen, že nesmí čisti jeho Písmo ve své vlastní řeči? Často vzpomínám na Mistra Husa, jak asi měl rád náš český lid, když mu stále kladl na srdce, aby četl bibli v jazyku českém, a aby se kázalo česky... Tomu rozumíme, to jest to naše slovo, od srdce k srdci...“ „Václave, potěšíš se, když ti zítra ukážu, jaké poklady jsem přinesl. Jest jich mnoho a budou požehnanou setbou, když jich nedostane do rukou nikdo nepovolaný. Pro misionáře tyto knížky v cizině tištěny nebyly... Rozejdou se v kraji a jistě splní své poslání. Slovo Hospodinovo se nevrací prázdné...“ „Bůh sám tě posílá, Kristiáne. Co by si rozptýlené stádce počalo bez takových lidí, jako jsi ty? Jeden po druhém bychom duchovně umírali. Když jsem klesl já, tvůj bratr, v soužení a pokušení, což teprve ti druzí? Často jsem na tě vzpomínal, kdybys tu byl, a zase jsem se bál, co řekneš, zda mne neodsoudíš navždy... Musím se zase«dáfi do díla, abych ostatní povzbudil. Ti se podiví, až se vrátím! Lehký ten první krok nebude. Bude posvěcen stu 183
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3