Misionář jej přistihl, když nesl knihy na prodej. Co potom následovalo, nedá se popsati. Byl vyslýchán, trýzněn; sám neví, co se s ním Tehdy dělo. Měl jen jednu touhu, zbaviti se toho pekla, kterým procházel, a učinil rozsáhlé doznání, odvedl knihy, které mu Kristián přinesl, a podrobil se v kostele pokání. Byl to strašný den, když vyznával svou vinu, a jako by cítil palčivý pohled bratří, kteří nebyli přítomni... Od té doby chodí do kostela — a také s prací na něho katolíci pamatují... Zbavil se trýznění, ale poznal peklo ještě horší, peklo ve své duši. Spáti nemůže, ani dnes nemohl oka zamhouřili. Sám Bůh poslal Kristiána... „Bratře, bratře drahý, co mám dělati? Sejmi se mne toto břemeno, o kterém nikdo na světě nevil Jsem v pohrdání u bratří, vyhýbají se mně jako prašivé ovci, a ti ostatní----------ti nikdy nezapomenou, že jsem býval kacířem, i když jsem vyhověl jejich přání a činil, co nazývají pokáním. Pokání — ne, to nebylo pokání------zrada to byla-------zrada věci nejsvětější, zrada nejčernější------Kristiáne.. A Václav zaúpěl a dal se do usedavého pláče... Kristián seděl vedle něho v pohnutí. Hladil jeho ruku a sám zaslzel. Jaký to bol, jaké mraky v duši, jemu tak drahé! Kdyby to býval tušil — snad by přišel již dříve. A v tomto pekle duševních muk se trápil jeho bratr již po létal „Václave, pamatuješ, jak Petr zapřel svého Mistra? Třikrát se ho zřekl, dokonce přísahal, že 181
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3